Jak jsem studoval v Mar(x)burgu

Nápis na fakultě - Kapitalismus zabíjí!

Heslo: "Kdo není v mládí levičák, nemá srdce," berou na mé hostitelské fakultě v německém Marburgu
doslova. Vtipné je to především proto, že my mladí ze střední a východní Evropy to často vidíme trošku jinak.

Ještě v době, kdy českou sociální demokracii vedl Jiří Paroubek, nebylo mezi mladými cool hlásit se k levici snad vůbec. Bylo to sice dost povrchní, ale téměř každý mladý byl proti levicovému populismu a do toho jsme viděli hrozbu, že by naší svobodnou zemi mohli opět ovládnout komunisti.

Řada z nás je navíc z rodin, které mají přímou osobní zkušenost s tím, že je režim pod vedením komunistické strany utlačoval, znemožňoval jim žít svobodně, rozvíjet svůj talent atd. Je pro nás přirozené být anti-komunističtí a máme tendenci tuto ideologii považovat za stejně špatnou či snad i horší, než je nacismus či fašismus.

Jenže v západním Německu tuto zkušenost nemají. Tam pro mladé lidi roli tohoto autoritářského a zpátečnického zla hrají konzervativní, křesťansko-demokratické nebo pravicově-liberální proudy. Ty mají spojené se zlým západním a globálním kapitalismem, imperialismem, (neo)kolonialismem atp. Odborně se tomu pak nadává třeba neoliberalismus. Horší už jsou snad jen nacionalisté a náckové.

Vtip je hlavně v tom, že tam bývá marxismus nebo neomarxismus považován za výchozí myšlenkové paradigma. Pokud je člověk středo-pravicový, tak si připadá podobně nepatřičně, jako si musejí u nás připadat výrazně levicoví studenti.

Obecně má pak člověk pocit, že i Bernie Sanders by v takovém prostředí byl zatracen jako radikální pravičák, a asi tam člověk nenarazí na někoho, kdo by měl v současné Americe jiného favorita. Ostatně tím, že jsou české (ale asi i jiné středo- a východoevropské) katedry politologie či sociálně-vědní fakulty často spíše (středo)pravicové, jsme u nás v globálním kontextu docela výjimkou.

Snad nebude vadit, že tady několik fotek zveřejním. Ona ta směs radikálně levicového anarchismu, marxismu a neomarxismu, u níž člověk neví, zda je ještě revoltou mládí, nebo už uniformním nastavením každého, kdo nechce být označen za neonacistu, je v kontextu historické zkušenosti naší země docela zajímavá. A takových nápisů a nálepek je na fakultě i po městě plno.



Nápis nalevo od vchodu do Filozofické fakulty: Kapitalismus zabíjí!


Lidová tvořivost u vchodu do budovy C


Banky a koncerny vyvlastnit!


Varoufakis, nový evropský hrdina či celebrita?



Podobných nápisů tam bylo více: Refugees Welcome!


"Řešení" evropské imigrační krize - Trajekty, ne Frontex!


Určitý druh euroskeptismu - "EU zabíjí uprchlíky."


Ať je jasné, kdo tady vládne



Osvoboďte všechny vězně! ... a svět bude dokonalý...


BFE asi znamená toto


Nepřítel je jasný: náckové, kapitalismus a ozbrojené složky státu


Kapitál není cool


 NPD taky není cool


Boj proti náckům je cool


Radikální feminismus je taky cool: Žijte a čtěte radikálně!

Nebo si přečtěte související články:

• Jaké jsou v Německu ceny?
• Německo - řád skrze byrokratický chaos
• Dva a půl měsíce v Německu

Anglicky si článek můžete přečíst zde. You can also read this article in English here.

Dva a půl měsíce v Německu

Už nám tu i sněžilo

Dlouho jsem nic nenapsal a deadliny pro věci do školy se blíží. Téměř polovinu svého pobytu v Německu mám za sebou. Jak se tady vůbec žije, v čem se to liší od Česka a jaké to je být v multikulturní společnosti?

Jak jsem zmínil už minule, není tady takový pořádek, jak bych od pořádkumilovných Němců očekával. Je to sice radikálně levicové město, ale i tak mi přijde, že špinavé podchody, rozbité flašky v ulicích a posprejované zdi jsou tady větší problém než u nás na Ostravsku, v Brně či ve Slovinsku.

Taky mě jednou večer cestou ze školy překvapilo, že v parku kolem řeky vůbec nebylo osvětlení. Podobně i stará budova naší fakulty vyvolává dojem, jako by všechny peníze na místní rozvoj posílali Němci k nám na (jiho)východ a věci, na které jsme si z dotací zvykli, tady (už/ještě) samozřejmostí nejsou. Ostatně i místní zámek bývá osvětlen jen do určité hodiny a přes noc je po tmě.

Nic není zdarma

To asi souvisí i s tím, že v Německu není nic zadarmo a za všechno se platí. Sice můžeme jako studenti cestovat po celém Hesensku bezplatně, ale na začátku studia jsme museli zaplatit semestrální poplatek (256 eur), čímž je německý vysokoškolský systém v Evropě asi unikátní.

O tom, že jsme si z nepochopitelného důvodu museli zřídit účet u německé banky, abychom ten poplatek vůbec mohli zaplatit, jsem se už zmiňoval. A účet u té banky je sice zdarma, ale jsou tam poplatky za některé transakce, což je taky něco, čemu se u nás doma lze díky konkurenci nových bank dávno vyhnout.

Vtipné je, že v té bance chtějí, abych měl německé telefonní číslo. Faktem je, že já ho nepotřebuju, bez internetu v mobilu jsem se dosud ve svém životě obešel a v době skypu, Facebooku a smsek zdarma na internetu taktéž nevidím důvod, proč zbytečně přerozdělovat bohatství k akcionářům operátorů. Doma zaplatím měsíčně jen za to, co skutečně využiju.

Jenže tady, jako by nebylo možné získat simkartu zdarma. Jeden operátor nabízí nejlevnější za deset eur měsíčně, druhý sice simku zdarma, ale minimální vklad na ni je 25 eur. V tomto byli skutečně i Slovinci dál, tam to bylo 5 eur a myslím, že by to šlo ještě levněji.

Anarchie na netu vs. německý autorský svaz

Podobně si Němci komplikují život na internetu. Stahovat tady radši neriskuju a je s podivem, že není znemožněno i online streamování. Ostatně v určité oblasti se to nedávno řešilo u soudu. Taktéž nevídané množství videí a hudby na Youtube či Spotify tady autorský svaz blokuje. Je ale otázkou, zda horší přístup k nelegálně nahranému obsahu na internetu není jedním z faktorů vysoké německé produktivity.

Když jsme u věcí zdarma, tak díky místní studentské organizaci jsme mohli jít na fotbal německé Bundesligy na utkání do Frankfurtu. Na stadionu plném téměř padesáti tisíc lidí jsem ještě nebyl, takže mě to lákalo. Bohužel jsem ale tehdy byl až třetí náhradník. Utkání se konalo týden po evakuovaném hannoverském stadionu.

Co myslíte? Uvolnila se ta místa pro náhradníky? Ano, ale pravdou je, že i mě to odradilo tam jít. Přece jen západoevropské země dělají nesmysl, kvůli němuž by možná měla i naše země dočasně zavést hraniční kontroly. Tedy, že nechává zločince, co odešli bojovat na území islámského státu, vycvičili se tam, a pak se tady vrátili, volně běhat po území celé Evropy. Řekl bych, že logičtější by bylo, když ne je rovnou pověsit, tak alespoň zavřít na doživotí. Ale k tomu se asi přistoupí, až už bude zase pozdě.

Paříž odsud byla blíže

Nicméně to jsem odbočil. Když jsem se podíval, že Frankfurt stejně prohrál a celou dobu pršelo, tak ani nelituju, že jsem tam nakonec nešel. Celkově ale řádění islámského státu na francouzském/evropském území vnímám z Německa poněkud jinak, než jak se mi v lednu sledovalo z Česka. Přecejen Marburg je hodinu od Frankfurtu a mezi ním a Paříží už je jen Lucembursko. Je to blízko.

Navíc i ten téměř milion příchozích běženců, z nichž až 80 % jsou údajně mladí muži, mezi nimiž mohou být další spící agenti, a údajných 1100 radikálních islamistů, které německé tajné služby považují za nebezpečné, nedává pocit, že bychom v Evropě bez hranic byli zrovna v bezpečí. Do toho spousta studentů muslimského vyznání a taky nepřehlédnutelná muslimská menšina v samotném městě. Pravdou ale je, že po pařížských útocích jsem u vlakového nádraží viděl tři policejní auta, což bylo více, než kolik jsem jich tady viděl za celý měsíc a půl předtím.

Multikulti

Osobně jsem k multikulturní společnosti skeptický a myslím si, že naše země by měla v otázce imigrace a integrace přijmout spíše americký model (tím nemyslím ten Trumpův, spíše ten, jak se do Ameriky dostali jeho předci, a jak se museli plně integrovat, aby se stali plnohodnotnými Američany). Faktem ale je, že člověk si na odlišnost v ulicích dokáže zvyknout. Asi se tady moc nestává to, co jsem v létě zažil v našem okresním městě, kdy naproti mě šla mladá žena tmavé pleti a puberťáci, co šli naproti ní a další za ní se začali nahlas smát a říkat - ha ha, černoška.

Tady jsou lidé skutečně všech barev pleti a náboženství. Jednou přede mnou byla u pokladny v obchodě mladá muslimka s šátkem. Překvapilo mě, že se na sebe s prodavačkou (zřejmě původní Němkou) usmívaly, jako by si byly občansky zcela rovny. Což jsou, ale u nás si takovou situaci moc neumím představit (o to více v relativně malém městě s necelými 80 tisíci obyvateli, jako je Marburg). Zkrátka, tvrdit, že multikulturní společnost nemůže fungovat, se zdá být těžší, když člověk vidí, že to tady fungovat může.

A podobné je to ve škole, kde má člověk vyučujícího z Pákistánu, sedí vedle lidí z Keni, Afghánistánu, Turecka, Ameriky, Ukrajiny, Číny nebo se na párty pozná s Nepálci či Libanonci. Pak si jen říká, kde by svět mohl být, kdybychom mohli naplno využít potenciál všech lidí naší planety. Kdybychom ještě víc omezili celní ochranářství, náboženský fundamentalismus či přehnaný nacionalismus.

Cigarety

Ale zpět k životu v Německu. Docela zajímavá věc je, že tady nejsou zálohy pouze na sklo, ale i na plasty a plechovky. Na druhé straně mě ale překvapuje, jak snadný je tady přístup k cigaretám. Ať už jsou to všudypřítomné automaty na ulicích, tak to, že jsou u pokladen v úrovni očí a dosahu ruky i pro děti.

Mimochodem, na začátku pobytu jsem měl dojem, že kouření je tady v restauracích zakázáno plošně. Byla to krásná iluze, dokud si jednou lidi nezačali zapalovat. I v Německu jsou výjimky, takže plošný zákaz tady není. Chtělo by se říci - bohužel, protože je dost otravné, když pozdě večer venku prší a člověk nemůže najít jediný nekuřácký podnik, nebo když má po jednom posezení v zakouřené restauraci červené oči, načichlé vlasy a oblečení. Jak už jsem psal, argumenty bohužel převažují mírně v neprospěch plošného zákazu, ale fakt mě to štve, a pokud zákaz projde, tak mi to osobně vůbec vadit nebude.

Nákup bez hudby

Co se ale týká supermarketů, tak různé testy potravin i u nás čím dál tím více zjišťují, že ty levné a kvalitní můžeme najít v německém Lidlu. Nevím jak vás, ale mě na něm štve jedna věc. Nehraje tam hudba. A to ani v Německu, stejně jako v dalším levném supermarketu, v Aldi. Na mě to působí strašně depresivně a vadí mi to, ale asi to zase souvisí s tím, že tady si člověk uvědomí, že nic není zdarma.

Že zkrátka nelze mít nízké ceny, a zároveň s tím platit autorskému svazu kdovíjaké částky za hudbu. V těch lepších (dražších) supermarketech (Rewe či Edeka) tady hudba hraje. Ono to ale souvisí asi i s tím, že v Německu, když jsou nějaké zákony, tak jakoby skutečně platily, jakoby je lidi dodržovali, a jakoby je stát byl schopen vymáhat. To je něco, na co u nás většinou nejsme moc zvyklí. U nás jsme si ještě nevšimli, že už 26 let si zákony tvoříme sami, a proto můžeme první příčku národnímu sportu přenechat hokeji nebo fotbalu, a nikoliv soutěžení v tom, kdo poruší více zákonů.

A když jsme u toho srovnávání, tak v Německu si člověk uvědomí i další věc. Česká republika dnes skutečně (zatím) není centrem Evropy. Odsud je zřejmější, že jsme jen periférie na okraji světového zájmu s úžasným hlavním městem, které každý zná a každý ho má rád a chce se tam podívat. Středem Evropy je ale dneska skutečně Německo a všechno se točí právě okolo něj.

Související články:

• Jaké jsou v Německu ceny?
• Německo - řád skrze byrokratický chaos

Jaké jsou v Německu ceny?

autor: Mirek Návrat 2015

Často se říká, že Němci mají tak 3x vyšší platy, ale ceny potravin a dalších věcí jsou tam mnohdy nižší, zatímco jejich kvalita bývá oproti českému trhu naopak vyšší. Protože jsem nyní na studijním pobytu v hesenském Marburgu a mám možnost to porovnat, rozhodl jsem se, že tady některé ceny budu průběžně psát.

Samozřejmě, budou asi jiné tady ve studentském Marburgu, jiné ve finančním centru Evropy ve Frankfurtu na jih od nás, jiné na severu a jihu Německa, jiné v tom východním a asi i v Bavorsku. Ostatně existuje i česká stránka s německými letáky.

Zatím mi přijde, že se nedá říct, že by obecně byly ceny v Německu nižší než u nás. Spíše jsou u různých věcí jiné. Některé věci jsou levnější, jiné naopak dražší. V závorce uvádím rozpětí ceny v českých korunách při kurzech eura v posledních měsících (tedy zhruba 27,7 až 28,2).

Pečivo:

- celozrnný toust; Lieken; 500g - 1,19 eur (32,9 až 33,6,-)

- houska z Lídlu - 0,13 eur (3,6 až 3,7,-)

- minibagety z Edeky - 0,17 eur (4,7 až 4,8,-)

- bílý chléb; Goldähren; 500g - 0,65 eur (18 až 18,3,-)

- celozrnný chléb; Grafschafter; 500g - 0,99 eur (27,4 až 27,9,-)

Ovoce a zelenina:

- banán - 0,13 až 0,34 eur (3,6 až 9,6,-)

- směs zeleniny (salát, mrkev atp.); 200g - 0,79 eur (21,9 až 22,8,-)

- mandarinky v nálevu; 312g - 0,69 eur (19,1 až 19,5,-)

- kiwi; 1ks - 0,59 eur (16,3 až 16,6,-)

Sýry:

- plátkový Tilsiter; 150g - 0,89 eur (24,7 až 25,1,-)

- plátkový Gouda 48 % tuku; 150g - 1,19 eur (33 až 33,6,-)

Další jídla:

- máslo; 250g - 1,19 eur (33 až 33,6,-)

- nutella; 450g - 2,65 eur (73,4 až 74,7,-)

- tvaroh; 500g - 0,65 eur (18 až 18,3,-)

- tvaroh, 20 % tuku; 250g - 0,45 eur (12,5 až 12,7,-)

Pití:

- neochucená minerálka, vč. zálohy za plast. láhev; 1l - 1,69 eur (46,8 až 47,7,-)

- podobná; 0,5l - 0,36 eur (10 až 10,2,-)

    - z toho ta záloha na láhev - 0,25 eur (7 až 7,1,-)

- meruňkovo-pomerančový nektar; 1l - 0,79 eur (21,9 až 22,3,-)

- polotučné mléko; 1l - 0,55 eur (15,2 až 15,5,-)

Alkohol:

- pivo v hospodě atp.; 0,5l - 2,8 eur (77,6 až 79,-)

Sladkosti:

- balení 6 tyčinek Mars; 1 ks 45g; celkem - 1,59 eur (44 až 44,8,-); cena za kus  (7,3 až 7,5,-)

- čokoláda Milka; 100g - 1,09 eur (30,2 až 30,7,-)

    - v akci - 0,69 eur (19,1 až 19,5,-)

- směs sušenek z Edeky (podobné těm z Lídlu); 500g - 0,99 eur (27,4 až 28,-)

- čokoládový puding se šlehačkou - 0,19 eur (5,3 až 5,4,-)

Slané pochutiny:

- chipsy Lorenz, příchuť western style; 200g - 1,19 eur (33 až 33,6,-)

- chipsy Crusti Croc, příchuť Barbecue; 200g - 0,89 eur (24,7 až 25,1,-)

- chipsy paprikové z Edeky; 200g - 0,75 eur (20,8 až 21,2,-)

Saláty:

- něco jako pochoutkový; Vitakrone; 200g - 0,89 eur (24,7 až 25,1,-)

- rybí (sleďový) z Edeky; 250g - 0,75 eur (20,8 až 21,2,-)

Omáčky, dochucovadla:

- francouzský dresing; 250ml - 0,69 eur (19,1 až 19,5,-)

Fast foody:

- cheeseburger v McDonalds - 1,39 eur (38,5 až 39,2,-)

- hamburger v McD - 1,19 eur (33 až 33,6,-)

- hamburger v Burger King - 0,99 eur (27,4 až 27,9,-)

- subway turkey sendvič, denní nabídka - 2,69 eur (74,5 až 75,9,-)

Jídla ve studentské menze:

- kapučíno - 1,20 eur (33,2 až 33,8,-)

- zdravý sendvič se salámem - 2,20 eur (60,9 až 62,-)

- zdravý sendvič se sýrem - 1,20 eur (33,2 až 33,8,-)

- další ceny - http://www.studentenwerk-marburg.de/essen-trinken/speiseplan/heute.html

Jídla v restauracích:

- http://www.marburg-net.de/informationen/restaurants/

Doprava:

- vlak z Frankfurtu do Marburgu; hodina cesty - 15 eur (415,5 až 423,-)

- pro studenty po celém Hesensku a okolních městech zdarma

Drogerie a domácnost:

- tekuté mýdlo - mandlové mléko; Kiona; 500ml - 0,75 eur (20,8 až 21,2,-)

- svačinové sáčky; 100ks - 0,45 eur (12,5 až 12,7,-)

- papírové ubrousky; 30ks - 0,55 eur (15,2 až 15,5,-)

- papírové kapesníky; 4vrstvé; 10x15ks - 0,95 eur (26,3 až 26,8,-)

- houby na nádobí barevné; 10ks - 0,99 eur (27,4 až 27,9,-)

- igelitová taška z Edeky - 0,15 eur (4,2,-)

Sport a kultura:

- vstupenka na hokej v Manheimu - 20 eur (554 až 564,-)

     - ale i levnější asi do kotle za 13 eur; i dražší za 39 eur (360 až 1100,-)

Pokud vás budou zajímat ceny dalších věcí, tak klidně napište, zkusím se podívat. Vtipné je, že studentům z Ameriky a západní Evropy přijdou ceny v restauracích nebo menze strašně nízké, zatímco my z východní části Evropy nebo z Afriky to vidíme trošku jinak.

Dále čtěte:

• Německo - řád skrze byrokratický chaos

Německo - řád skrze byrokratický chaos

Minulý semestr jsem trávil na Erasmu v Lublani, nicméně chtěl jsem si vyzkoušet i něco, co bude nejen na západ od Ostravy, ale i na západ od Prahy. Navíc studium v Německu je prostě lákavé. Jaké jsou moje první dojmy?

Jsem na univerzitě v Marburgu uprostřed Německa ve spolkové zemi Hesensko. Je to poměrně malé město (něco přes 70 tisíc obyvatel) a je hodinu na sever vlakem od Frankfurtu. Nutno říct, že v Německu věci fungují. Ale strašně byrokraticky a opožděně. Když jsem například dorazil na vlakové nádraží ve Frankfurtu a konečně našel pokladny, šel jsem k té, kde zrovna nikdo nebyl, abych se zeptal, jestli si tam můžu koupit lístek do Marburgu. Ano, ale nejdříve si musím vzít pořadový lístek. Tak jsem se trošku zasmál, ale když jsem se po chvíli dostal na řadu, tak bylo vše profesionální a v pohodě a obsluha nápomocná a schopná komunikovat anglicky.

A takových šíleností je tady víc. My privilegovaní studenti z EU máme tu výhodu, že pokoj na kolejích (v mém případě i s krásným výhledem na celé město i místní zámek na kopci) dostáváme automaticky. Ale zámořští studenti takové štěstí nemají. Někteří z nich byli hodně překvapení, když jim tutoři, kteří nás prvními dny provázeli, říkali, že řada na získání nějakého podnájmu tady trvá i více než rok (něco mi říká, že to souvisí s místní levicovou radnicí a snad i regulovaným nájmem). Ale nebyli by to Němci, aby nechali tyto studenty napospas, takže pro ně mají dočasné náhradní ubytování.

Ne úplně ideální bylo i to, když Němci v sobotu slavili 25. výročí sjednocení, takže byly obchody v tento svátek zavřené, a zároveň je mají zavřené i v neděli, takže si všichni museli nakoupit jídlo na dva dny dopředu. Věřím, že demokratická shoda německé společnosti na tom, že obchody budou v neděli zavřené, může být velice dobrá pro kvalitu života zaměstnanců a společnosti jako celku, ale přece jen je to dost nepraktické a omezující svobodu zákazníků.

S jednou tutorkou jsme pak v rámci orientačního programu procházeli podchodem k naší fakultě. Ten byl nehorázně špinavý, na zemi, po stěnách i na stropě. Tehdy jsem si říkal, jestli jsem skutečně v Německu. Naše průvodkyně nám pak ale říkala, že ví, že je ten podchod strašný, ale že ona s tím nemůže nic udělat. To jsem se trošku zasmál, protože například na americké mentalitě obdivuju to, že lidé nečekají, až jim nějaký úřad povolí něco udělat, ale když je to potřeba, tak se prostě místní komunita domluví a nějak si to zařídí.

Jenže tady se zdá, jako by Němci pro každou věc měli svého byrokrata a čekají, že ti také udělají všechno, co by normálně mohla udělat občanská společnost sama. A když to nikdo nedělá, tak se prostě vymluví na to, že to není v jejich kompetenci. Ale řekl bych, že to může taky více souviset s tím, jak je Marburg přehnaně levicový a jinde buď lépe fungují místní úřady nebo skutečná občanská společnost.

A když jsme u toho, tak po tom, co jsme dorazili na místní katedru politologie, tak si člověk najednou připadal, jako by se ocitl v Sovětském svazu. Ani ne kvůli tomu, že budova fakulty je v architektonickém stylu, který bychom u nás nazvali pejorativně prostě komunistický. Ale spíše kvůli všemožným rudým nápisům na nástěnkách i na stěnách. Rudým hvězdám, srpům a kladivům, nápisům o tom, že kapitalismus je mrtvý atd. Ze srandy jsem se litevského kolegy vedle mě zeptal, jestli to v jejich zemi není náhodou zakázané. Říkal, že ano. Ostatně, jestli zakazujeme nacistické symboly, tak by se slušelo zakázat i ty komunistické (a ideálně tedy nezakazovat ani jedny).

Obecně mi přijde, že Němci všechno zbytečně komplikují. Možná je to i tím jazykem a jejich přehnaněanepřehlednědlouhýmislovy. Ale kdyby omezili zbytečnou byrokracii, tak by podle mě mohli být daleko bohatší. Přijde mi, jako by dopředu řešili všechny eventuality, které by mohly nastat, a které se většinou ani nestanou. Jako by na všechno měli pořadové číslo. Ostatně na naší fakultě se prý liší číslo místnosti (ve smyslu názvu) a číslo na dveřích. Pro úřední přehled asi dobré, ale pro běžný život opět dost nepraktické a zbytečně komplikované.

Ale není to jenom toto. Jeden z důvodů, proč uspěl nacismus, bylo to, že německá ekonomika byla totálně zasekaná kartely a monopoly napojenými na stát. A jeden z hlavních důvodů, proč po válce Němci zažili ekonomický zázrak, bylo to, že přejali tržní konkurenční ekonomiku, kde se snažili, aby žádné monopoly a kartely a hlavně korporace napojené na stát nebyly. Jenže tady mám z dnešního Německa už trošku opačný dojem.

V rámci orientačního týdne na univerzitě jsme se dozvěděli, že zaplatit semestrální poplatek musíme přes účet v německé bance. Zřejmě to nemá žádný důvod. Aby toho nebylo málo, tak nám pomohli si ten účet otevřít. Takže tam byli lidé ze dvou bank a mohli jsme si vybrat, v které z nich si jej otevřeme. Samozřejmě, kdybychom do toho investovali více času, tak si můžeme vybrat ze všech dalších, ale toto je jen malá ukázka toho, jak se zdá, že vybrané velké korporace (zde banky) jsou napojené na veřejné instituce (studentskou organizaci), což jim pomáhá v jejich byznysu.

No a než něco pochválím, tak ještě trošku kritiky. To, že se musíme jako občané EU registrovat v další členské zemi k pobytu na místním úřadě, mě překvapilo už ve Slovinsku. To se dá pochopit. Ale Němci platí církevní daň. A ve formuláři pro úřad byla položka, jaké máme náboženské vyznání. Ptal jsem se Američana vedle mě, jestli si umí představit, že by se na něco takového měly právo zeptat úřady v Americe. Samozřejmě, že ne. Na druhé straně tam byly i položky, které se ptaly na to, zda vlastníme zbraň nebo výbušniny. Abych byl ironický - jsem si jistý, že případní zločinci jim to tam určitě poctivě vyplní.

V každém případě vyřízení registrace k pobytu bylo opět v pohodě. Dokonce mě překvapilo, že většina úřednic byly mladé a sympatické. Co bylo ovšem docela vtipné, je to, že hlavní městský úřad byl 15 minut cesty autobusem někde na konci města. Jako by nemohl být v centru. Jako by v roce 2015 nešlo vše vyřídit online. Ale to už se dostávám k tomu, co mě na Německu překvapilo spíše příjemně.

Po cestě zpátky se v autobuse stalo něco, co si u nás zatím neumím moc představit. Když už měl autobus na zastávce zavřené dveře, tak ještě dobíhala nějaká slečna (už nevím, jestli byla Asiatka nebo muslimka). A dva starší původní Němci nezávisle na sobě okamžitě přiskočili k tlačítku na otevírání dveří, aby jí pomohli. U nás jako by něco takového bylo spíše nepatřičné, navíc pomáhat menšině, navíc by na toho člověka často nečekal ani ten řidič autobusu.

Podobná věc, kterou si v naší postkomunistické zemi zatím neumím moc představit, je to, když jsem byl v obchodě se studentem z Nigérie, který si kupoval hrnek. U pokladny na něm ale chyběl čárový kód a prodavačka nevěděla, kolik stál. Říkal jsem, že to bylo jen kousek od pokladny, tak mě požádala, jestli bych se nezašel podívat, kolik to bylo. A pak mi prostě důvěřovala, že jí řeknu pravdu. U nás by věděla, že Čech, který by jí tu pravdu řekl, by si připadal hloupě, jako by prodělal, když neokradl někoho jiného.

Jako studenti máme možnost jezdit veřejnou dopravou po celém Hesensku a okolních městech zdarma, takže určitě bude řada příležitostí poznat německou mentalitu více a taky se o tom rozepsat. Například i o takových vtipných věcech, jako je to, že snad mají zákon na to, že do sauny si člověk může vzít pouze ručník, ale už ne plavky nebo sluneční brýle (otázka, proč by to někdo vůbec dělal, je podobně vtipná, jako proč na to potřebují mít zákon). Nebo že do knihovny ve škole si s sebou nemůžeme vzít batoh a oblečení, ale to musíme nechat u vchodu, kde je ale prý nějaký veřejný zaměstnanec, který ty věci hlídá. Ostatně ono by tady asi stejně nikoho nenapadlo, že když to není jeho, tak si to nebude brát.